×
Byl jednou jeden princ, který byl velmi mocný a vážený všemi králi široko daleko.
Jednoho dne se zamiloval do prosté dívky z chudé rodiny. Toužil po její lásce víc než po čemkoli jiném na světě. Ale jak si mohl získat její srdce?
Jeho moc a postavení ho přivedly před velkou výzvu. Samozřejmě mohl jednoduše požádat o její ruku. Nikdo by se neodvážil ho odmítnout nebo jen na okamžik zpochybnit jeho právo. Ale jak by si mohl být jistý její láskou, po které tak toužil, kdyby ho nemohla odmítnout?
Mohl by také přijet v nádherném kočáře a ukázat svou královskou slávu. Mohl by jí nabídnout život v bohatství a bez starostí na královském dvoře. Ale netrápily by ho pak pochybnosti, jestli si ho vybrala kvůli němu samotnému?
Toto podobenství vypráví filozof a teolog Søren Kierkegaard, aby nám přiblížil, jak Bůh jedná s lidmi. Má autoritu i všemohoucnost, mohl by nás přinutit ho milovat. Mohl by se také zjevit v celé své slávě a jednoduše nás ohromit. Všichni by se mu poddali a klaněli se mu. Ale to on nechce, protože touží po vztahu lásky. Zvolil jinou cestu.
Princ se vzdal své královské důstojnosti a oblékl si šaty chudáka. Našel si práci v místě, kde dívka bydlela – jako prostý tesař. Nepřevlékl se jen na chvíli, ne, přijal zcela novou identitu. Stal se jedním z nich. Teprve tehdy se s ní mohl přirozeně sblížit a ona ho mohla poznat takovým způsobem, který je nezbytný pro vznik skutečného vztahu lásky.
Když král opustí svůj palác, aby byl blízko svým poddaným, je to událost hodná titulních stránek novin. Kdyby se tak významná osobnost odvážila žít nějakou dobu jako „normální občan“, byli bychom tím ohromeni.
Ale jak je vůbec možné slovy vyjádřit to, co z lásky k nám udělal Ježíš? Věčný, všemohoucí Stvořitel a vládce celého vesmíru – všech vesmírů! Země je jen zrnkem prachu a lidé na ní jen zábleskem ve světle věčnosti. A přesto byl ochoten pro ně dát VŠECHNO. Pro vás. Pro mě.
Když se Ježíš stal člověkem, vybral si chudou rodinu. Obklopoval se obyčejnými lidmi, a často dokonce těmi zvlášť opovrhovanými. Místo aby byl oslavován jako král, byl pronásledován a odmítán.
Bili ho, plivali na něj, uráželi ho, mučili a krutě popravili. Ani v těch nejhorších chvílích ani na okamžik nepoužil svou božskou moc, aby získal výhodu. Byl skutečně člověkem jako my. Tak to chtěl.
Ježíš byl králem s trnovou korunou. Chtěl nám ukázat, jak velká je Boží láska k nám. Byl jedno s Bohem Otcem a sdílel jeho moc a slávu. Ale to vše opustil, aby se stal člověkem. Nevybral si lidství v „prémiové“ verzi, ale šel cestou hořkého utrpení až k smrti. Hluboce nám rozumí. Jeho láska k nám je nezměrná. Bible to vyjadřuje takto:
„Ač sám byl Bůh, nedomáhal se božských nároků, odložil svou slávu a moc, stal se člověkem, a dokonce přijal úděl otroka. Poslušně šel cestou ponížení až k potupné smrti: popravili ho na kříži jako zločince“ (Filipským 2,6–8 SNC).
„Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život“ (Jan 3,16 SNC).
Jakou odpověď mu dáme, když nás požádá o ruku?
Biblické texty k dalšímu studiu:
Izajáš 53,4–6; Lukáš 1,35; Jan 1,1–3.14; 10,30; 14,1–3.9.13; Římanům 6,23; 1. Korintským 15,3.4; 2. Korintským 3,18; 5,17–19; Filipským 2,5–11; Koloským 1,15–19; Židům 2,9–18; 8,1.2
