×
Zněla jemná hudba, zatímco jsem svírala svou vánočně laděnou kytici a zhluboka, roztřeseně se nadechla.
Chystala jsem se udělat jedno z největších rozhodnutí svého života. Prošla jsem dveřmi a ocitla se obklopená usměvavými tvářemi přátel a rodiny. Můj budoucí manžel, orámovaný obloukem z růží, na mě čekal na konci místnosti. Když jsem ho uviděla, má nervozita se rozplynula. Prošla jsem uličkou, možná až příliš rychle, a vzala ho za ruku.
„Bereš si ty, Lynette, Stephena za svého zákonného manžela?“ zeptal se oddávající.
„Ano,“ odpověděla jsem.
Když jsme si s manželem slíbili věrnost a dali si první novomanželský polibek, naši hosté se radovali s námi.
Stejně jako svatba je i křest formálním, veřejným „ano“ Bohu před svědky. Můj svatební den byl začátkem nového života, kdy jsem za sebou nechala svůj dosavadní život svobodné ženy. Podobně je i křest novým začátkem s Bohem. Bible k jeho vyjádření dokonce používá ještě dramatičtější obrazy než manželství – metafory zrození, smrti a vzkříšení.
Například skrze vodu (křest) a Ducha svatého se „znovu rodím“ (Jan 3,3.5). Sestoupení do vody symbolizuje, že můj starý život umírá. Mé hříchy jsou „smyty“ (Skutky apoštolů 22,16). Vynoření z vody je symbolem vzkříšení – nyní mám nový život (Římanům 6,4). Tímto novým začátkem se zároveň stávám součástí Boží rodiny, církve (1. Korintským 12,13).
Prostřednictvím takto živých obrazů chce Bůh opravdu jasně ukázat, že s ním můžeme mít nový začátek – bez ohledu na naši minulost! Jak píše apoštol Pavel: „Vždyť všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, Krista jste oblékli… Proto je-li kdo v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo, hle, je tu nové!“ (Galatským 3,27; 2. Korintským 5,17).
Křest není „cílovou páskou“ mého vztahu s Bohem. Stejně jako můj milostný příběh neskončil svatebním dnem, ani můj vztah s Bohem neskončil křtem – pokračuje a dál se rozvíjí.
Po veřejném závazku při svatebním obřadu jsme se s manželem museli učit, jak spolu dobře žít a jak se každý den lépe milovat. A protože jsme dva nedokonalí lidé, byly na této cestě vzestupy i pády. Jak ale spolu procházíme životem, poznáváme se stále hlouběji a vidíme v našem manželství ovoce lásky, trpělivosti, laskavosti, odpuštění i dobrého humoru.
Vzestupy a pády existují i v mém vztahu s Bohem. Když jsem se rozhodla odevzdat mu svůj život, neměla jsem „všechno vyřešené“. Nebyla jsem dokonalá – a ani jsem nemusela být! Křest byl mým veřejným vyznáním a závazkem Bohu, nikoli koncem mé duchovní cesty. Proto se v mém vztahu s Bohem někdy objevují i „bolesti růstu“. Přesto se každý den učím Boha stále více poznávat a milovat.
Stejně jako jsem se svému manželovi zavázala „v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě, v nemoci i ve zdraví“, je můj křest slibem, že patřím Bohu bez ohledu na to, co mi život přinese. A vím, že ať dělám jakékoli chyby, ať procházím těžkým obdobím nebo snadným, Boží láska ke mně zůstává stejně věrná. On je stálý a neměnný. „Zamiloval jsem si tě věčnou láskou,“ říká Bůh, „proto jsem ti zachoval svou přízeň“ (Jeremjáš 31,3).
„Vybrat si nový život s Bohem skrze křest je mou odpovědí na jeho lásku ke mně. A co vy?“
Biblické texty k dalšímu studiu:
Matouš 3,13–15; 28,19.20; Marek 16,16; Lukáš 7,29.30; Jan 3,5; Skutky apoštolů 2,38; 16,30–33; 22,16; Římanům 6,1–6; Galatským 3,27; Koloským 2,12.13
