×
Jeden z nejznámějších příběhů Bible popisuje, jak k Ježíši přivedli nevěrnou ženu a jak ji zachránil před smrtí kamenováním.
Její žalobci se tiše vytratili a žena byla opět volná. Přemýšlím, co se s jejím životem stalo potom. Šla domů, pozvala si svého milence a řekla: „Uf, to bylo o fous. Jdeme na to?“ Nebo ji tato zkušenost změnila? Ježíš jí na rozloučenou řekl: „Jdi a už nehřeš“ (Jan 8,11). Nestačilo mu, že ji zbavil viny a odpustil jí. Chtěl také, aby zůstala svobodná a nezačala znovu s tím, co její život ničilo.
Tento příběh velmi dobře ukazuje, jak funguje spasení. Neexistuje žádný zločin, žádná závislost ani špatný návyk, se kterým bychom nemohli přijít k Ježíši. Máme jeho slib, že nás přijme bez ohledu na to, kdo jsme nebo co jsme udělali. Ale to je jen začátek. Když začneme nový život s Bohem, Bible to nazývá „novým zrozením“ (Jan 3). Co dělá novorozené dítě? Roste, vyvíjí se. To je přesně to, co Bůh chce i od nás. Po celý život.
Jako teorie to zní docela dobře. Ale je to opravdu tak snadné? Dostali jste se někdy do bodu, kdy jste si řekli: „Takhle to dál nejde, něco se musí změnit!“? Byli jste velmi motivovaní a dali jste si předsevzetí. A pak jste selhali. Možná jste Bohu už stokrát slíbili, že s něčím přestanete, ale nakonec jste zase podlehli. Až jste přestali věřit, že změna je možná. Najednou vznikla mezi vámi a Bohem jakási propast. Nedokážete si představit, že by vás ještě chtěl. Stydíte se a myslíte, že jste jeho přízeň už nadobro ztratili…
Jak je to tedy s tím růstem? S proměnou skrze Ježíše? S překonáváním hříchů a špatných návyků?
Změna se neděje vlastní silou. To, co často děláme, je jako pokus vytáhnout se z bažiny za vlastní vlasy. Ale právě tehdy, když selžeme, potřebujeme Ježíše nejvíc! Pokud čekáte na okamžik, kdy budete „dost dobří“, abyste mohli k Bohu přijít, nikdy se to nestane!
Bůh není někdo, kdo zděšeně říká: „Co jsi to udělal? Nemůžu tomu uvěřit. Zase?“ Je jako otec, který učí své dítě chodit a trpělivě mu znovu a znovu pomáhá zpět na nohy. Pokud je to nutné, tak i tisíckrát! Zároveň nám dává i vítězství. Žádný hřích, žádná závislost a žádná temná síla pro něj není příliš silná.
Jakmile se spojíme s Bohem, máme přímý přístup k největšímu zdroji síly, jaký existuje! Má-li být Boží charakter viditelný v našem životě a v naší osobnosti, existuje na to jednoduchý recept: každodenní rozhovor s ním a výživa, kterou potřebujeme k růstu. Když se modlíme a čteme Bibli, dáváme Bohu prostor, aby formoval naše myšlenky a činy. Tomuto vlivu bychom se měli vystavit! Někdy to může znamenat, že uvidíme vlastní nedokonalost ještě jasněji než kdy předtím. To je zcela normální. Pomáhá nám to být ještě vděčnější za to, co Bůh udělal.
Jedno přísloví říká: „Čím více vím, tím více si uvědomuji, že vlastně nic nevím.“ Tak je to i v životě s Bohem. Čím více poznávám Ježíše, tím více chápu, že mě čeká ještě dlouhá cesta. Pro Boha ale není důležité, kolik kilometrů jsme v životě ušli, ale směr, kterým se ubíráme.
Obraťte se správným směrem a nemůžete jinak než postupovat vpřed. Když upadnete, zase vstanete. Bůh v každém případě slíbil, že s ním cíle dosáhnete.
Biblické texty k dalšímu studiu:
Žalmy 1,1.2; 23,4; 25,4.5; Matouš 25,31–40; Římanům 12,1.2; 2. Korintským 3,17.18; Galatským 5,22–26; Efezským 5,15–20; 6,12–18; Filipským 3,7–14; Koloským 1,13.14; 2,6; 1. Tesalonickým 4,3; 5,16–18.23; Židům 10,24.25; 12,1–3; 2. Petrova 3,18
