„I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh...“ (Izajáš 1,18).

Luther to nazval „zázračnou výměnou“. S tím, kdo všechno dělá správně, je zacházeno, jako by dělal všechno špatně, aby s někým, kdo dělá všechno špatně, mohlo být zacházeno, jako by dělal všechno správně! Taková možnost neexistuje v žádném lidském právním systému, ale v Bibli ano. Ježíš, muž z Nazareta, Boží Syn, žil celý život jako ten, kdo není zkažený hříchem: v harmonii s Bohem, v souladu s jeho vůlí a plánem, stoprocentně podle principů lásky.

Ježíš žil dokonale – a přesto zemřel. Namísto těch, kteří žijí bez Boha – tedy nedokonale. Proč je to tak složité? Bůh musí odstranit hřích z vesmíru. A existuje někdo, kdo chce z lidské hříšnosti těžit. Mluvíme o velmi mocné bytosti známé jako satan. I jeho Bůh stvořil. Satan se ale proti Bohu vzbouřil, a tím ztratil svou budoucnost. Teď se Boha snaží vykreslit jako nemilosrdného. Ježíšova smrt demonstruje, že Boží zákon je nedotknutelný. Zároveň však ukazuje Boha jako někoho, kdo je nesmírně milosrdný.

Už Starý zákon Ježíšovu smrt předpověděl. Je zahalena tajemstvím. Je to skandál. Ale díky němu má Bůh možnost – navzdory satanovým obviněním – odpustit lidem, kteří sice zasluhují smrt, ale upřímně litují a prosí o odpuštění. Když bude satan tvrdit, že je to nespravedlivé, Bůh může ukázat na Ježíšovu smrt – největší nespravedlnost ze všech!

Tak to ale zůstat nemohlo. Smrt Ježíše nemohla držet navždy. Musel být vrácen zpátky do života. Jeho vzkříšení je biblicky doloženo, ne jako mýtus, ale jako skutečnost. Apoštol Pavel v jednom místě odkazuje na více než 500 svědků, kteří vzkříšeného Ježíše viděli (1. Korintským 15,6)!

Pokud Ježíš skutečně vstal z mrtvých, čeho se ještě můžeme bát? Potom ti, kteří mu důvěřovali a odevzdali mu svůj život, také vstanou. Tomu můžeme věřit!

V bývalém Sovětském svazu se údajně odehrála následující příhoda: Komunističtí školitelé cestovali po zemi, aby poučovali obyvatelstvo o požehnáních komunismu a vysmívali se omylům a pověrám náboženství. Byly právě Velikonoce. Všichni ve vesnici byli svoláni, aby se zúčastnili školení pořádaného zástupcem strany.

Když soudruh dokončil odhalování „pohádek“ Bible a víry, povolil otázky a komentáře. V tu chvíli se přihlásil jeden starý muž, šel dopředu a zvolal k vesničanům: „Kristus vstal z mrtvých!“, načež shromáždění podle tradice pravoslavného velikonočního pozdravu sborově odpovědělo:

„Opravdu vstal z mrtvých!“

Podobný postoj by mohl pomoci i nám. Opravdu věříme, že Ježíš vstal z mrtvých? Pak byla tato zázračná výměna úspěšná. Jsme osvobozeni! Když se nás někdo zeptá, můžeme i my s hlubokým přesvědčením odpovědět:

„Opravdu vstal z mrtvých!“

---

Biblické texty k dalšímu studiu:
1. Mojžíšova 3,15; Žalmy 22,2.15.19; Izajáš 53; Římanům 3,25.26; 8,3.4; 1. Korintským 15,3.4.20–22; 2. Korintským 5,14.15.19–21; Filipským 2,6–11; Koloským 2,14.15; 1. Petrova 2,21–25; 1. Janova 2,2.10