×
Všechno to začalo před několika lety, když jsem se s rodiči přestěhoval na venkov, do domu s nádherným výhledem na pohoří Siebengebirge.
Z okna jsem mohl vidět tři sta metrů vysoký kopec Ölberg. Pod ním se rozprostírala krajina se zelenými loukami a malými kopci. Na náš pozemek navazoval kus půdy, který je dodnes prázdný. Rostla tam vysoká tráva a jedna vzrostlá švestka. Často jsem přemýšlel o tom, že tento pozemek koupím a postavím tam tenisový kurt, bazén a zahradní domek.
Ale jednou mě napadla geniální myšlenka – sen, který si na této zemi pravděpodobně nikdy nebudu moci splnit, protože na to nebudu mít dost finančních prostředků. Představil jsem si obrovský pozemek pro své přátele a pro mě. Postavil bych tam domy do tvaru kruhu. Uprostřed by byl velký zahradní altán, kde bychom se večer setkávali, grilovali, smáli se a bavili. Krásný sen, že? Nepřestal jsem o něm snít, protože vím, že existuje místo, kde si ho budu moci splnit. Ale ve skutečnosti to bude ještě lepší. Existuje místo, o kterém Bible říká, že si tam nemusím stavět dům sám, ale že mi ho už staví Ježíš (Jan 14,2). Pravděpodobně už víte, o jakém místě mluvím.
Samozřejmě! Je to nebe. Nikdo z nás tam zatím nebyl, ale můžeme o něm číst v Bibli. Není to jen místo, kde nám Ježíš staví dům. Je to místo, kde se v nás naplní něco, po čem všichni tolik toužíme.
Po čem toužíte vy? Co si představíte, když řeknu, že všechny naše touhy budou naplněny? Jednou se mě někdo zeptal, na co se v nebi nejvíc těším. Odpověděl jsem, že na lvy a tygry, se kterými si budu moct hrát, na létání nebo setkávání s přáteli v domě, který pro nás Ježíš postaví. Pak jsem si ale uvědomil jednu věc.
Nebe je především osoba. Je to setkání s tím, od koho nás oddělil hřích. Setkáme se s Ježíšem – s tím, kdo za nás zemřel a kdo vždy naslouchal, když nám něco leželo na srdci. Ať už ve dne nebo v noci, vždy byl nablízku.
Naplní se i další potřeba. Bible říká, že Bůh do našich srdcí vložil věčnost (Kazatel 3,11). Nikdo nechce zemřít, přesto je tento svět plný smrti. Stačí, když na pět minut zapnu zprávy, a už je zase chci vypnout. V nebi smrt nebude.
V poslední knize Bible se píše: „A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo“ (Zjevení 21,3.4).
Nebude už žádné utrpení, žádná bolest, žádná smrt. Země se vší svou nespravedlností a zlobou zanikne a nahradí ji dokonalý svět. Bůh sám bude už navždy žít mezi námi.
Opravdu si uvědomujeme, co to znamená? Že budeme žít navždy s ním? Nikdy už od něj nebudeme odděleni! Tam, kde je Bůh, není hřích. Velký boj, který si během tisíciletí vyžádal miliardy životů, skončí. Budeme moci navždy stát po boku našeho Stvořitele, učit se od něj a děkovat mu za vše, co pro nás udělal. Protože to vše svědčí o jeho lásce k nám.
Bůh je láska! Jak úžasné to s ním musí být. Cítíte také, jak se v srdci pomalu rodí radostné očekávání? Čím více o tom přemýšlím, tím jsem šťastnější. Doufám, že se ta radost přenese i na vás. Už se nemůžu dočkat, až se nebe stane skutečností.
Pravděpodobně vás neznám, ale na závěr bych vám chtěl sdělit ještě jednu, poslední, věc: Bůh vás miluje! Dal za vás všechno. Bylo by nesmírně smutné, kdybyste tento dar nepřijali. Tak ho přijměte – a možná bychom si pak v tom novém světě mohli postavit dům společně!
Biblické texty k dalšímu studiu:
Izajáš 35; 65,17–25; Matouš 5,1–12; Jan 14,1–3; Římanům 8,18; 1. Korintským 15,50–58; 2. Korintským 4,17.18; 2. Timoteovi 4,7.8; 2. Petrova 3,13; Zjevení 11,15; 21,1–7; 22,1–5
